BLOG

Dva roky zpět jsem napsala: Muž ze dřeva pěkně vyrobí, co potřebuji. Pořád to je pravda. Někdy ale nastane problém, který souvisí s načasováním. Lépe řečeno, když mu nadšeně oznámím, že MÁM NÁPAD a nedívám se na hodiny! Je středa, deset večer. S touhou v očích se muže ptám: „Nechceš jít do sklepa?“ Překvapeně na mě kouká a čeká, co bude dál. „Já bych strašně chtěla…“ „Ano?“, říká muž. Nenechávám rozvinout jeho myšlenky a rychle dodávám: „Abys mi vyřezal kočku ze dřeva.“ A vysvětluji mu, jak má být velká a tlustá, jaké má mít hrany a spoustu dalšího. Muž mě nechá chvilku povídat...

Nikdy bych neřekla, že čas tak letí. Jeho tempo je zběsilé. Před měsícem kominíci čistili komín a ve sklepě vybírali saze ze dna šachtice. Aby se dostali ke dvířkům, musel muž odsunout pracovní stoly, dřevo, hobby stroje a zařízení, díky kterých mi vyrábí, co si vymyslím. Přesněji řečeno: vyráběl. Bejvávalo. Vraťme se ke kominické akci a zpátky do dílny ve sklepě. Na zdi byla dvoje dvířka. Jen jedny ale patřila k funkčnímu komínu. Nešla otevřít. Kominík použil násilí a vyrval je ze zdi. Muž jen zírá, jak se do prostoru sypou kousky zdiva. „Aha, tak to budou ty vedlejší,“ říká kominík, ot...

Muž ze dřeva pěkně vyrobí, co potřebuji. Poctivě maluji a u toho vymýšlím nové věci. To, co je hotové, dávám na kraj stolu, protože chci, aby práci dokončil ON. Výrobky je třeba nalakovat a vyfotit. A to je přesně chvíle, kdy čas začíná být relativní. Produkty připravené na dokončení se ani po týdnu nehnou z místa. Připomínám se. „Jistěěěě,“ odpovídá muž. A já musím po 33 letech manželství pochopit, že o tom ví. To je vše. Uběhne další týden. Připomínám se. „To nejdeee,“ směje se muž. A já už vím. Jo, 33 let tě naučí. To neznamená, že to nejde, ale že jo, jen je třeba vydržet, až bude mí...

Tak nějak se stalo, že se blížil konec zkušební verze pro vytvoření a vyzkoušení si chodu vlastního eshopu. Něco jsme s mužem vytvořili, ale o nějakém podrobnějším zkoušení funkčnosti nemůže být řeč. Pár dní před koncem zkušebky mi volal markeťák s dotazem, jak to bude dál. Museli jsme se rozhodnout, zda vše shodíme ze stolu, nebo to zkusíme na ostro. Představa, že všechny manželovy snahy, výkřiky, a tím pádem mé odcházení a návraty k počítači, byly zcela zbytečné, mě dovedla k rozhodnutí, že to zkusíme. „Pro začátek zvolíme omezenou „bezplatnou“ verzi,“ říkám markeťákovi a předávám telefon m...

Musela jsem s pravdou ven. Stále častěji jsem totiž okupovala manželův počítač. A pravidelné rychlé zavírání otevřených záložek, když přišel do pracovny, už fakt bylo podezřelé. Z nápadu, že si hraju s tvorbou eshopu byl muž nadšený a já každou chvilku opakovala, že jde jen o zkušební verzi. Tak jsme začali zkoušet vytvořit jeho podobu společně. Kupodivu si ty první šablony, o kterých jsem se minule zmiňovala, skoro vůbec neprohlížel. Začal zkoumat „střeva“ mého výběru. Šablonová originál verze nabízela spoustu Prvků (políček) s názvy jako Top, Akce, Anketa, Filtry, nějaký...

Reklama hlásala: Nenechte se zastrašit hrůzostrašnými historkami o začátcích podnikání v e-commerce, stačí několik kroků a váš eshop je na světě! Snadno a rychle. Třicetidenní zkušební verze zdarma. „Hm, že by?“ řekla jsem si. A v dobré víře jsem se do toho pustila. Pro začátek jsem si měla vybrat šablonu. Super. Koukám na nabídku. Ta první se jmenuje Disco. V popisu má: elegantní šablona s moderními prvky a jako ukázkový obrázek je mladice v podprsence s kroužkem v nose, která si drží brýle před očima. „Aha,“ říkám si. Vím, že se dají obrázky vyměnit, ale ani název a...